Miroslav Jurek

Koho napadlo vybudovat v Černé Hoře kurty? Kde vznikl impulz?

Dřív zde stávala dřevěná kabina na hokej a Bohuš Hlavička přišel s tím, že by tady mohly stát kurty. Bohuš je budovatel a do dneška jim zůstal. Byl mistr na sehnání dotací, dokázal lidi namotivovat, všechno jsme tu stavěli po brigádách. Kurty vyměřil velkoryse. Dnes zjišťujeme, že osm metrů za lajnou je zbytečných, stejně tak i mezera mezi nimi.

Co kabiny? Ty se budovaly společně s kurty?

Ano. Jak je dnes chodba byly skříňky. Každý měl svoji. Šli jsme hrát tenis, převlíkli se, nechali tam baťohy. No a pak jsme se šli vysprchovat. Dnes už těch prostorů, sprch nikdo z tenistů nevyužívá, nevím proč. Ta možnost tady je. Proto nás z těch kabin fotbalisti vlastně vytlačili. 

Vy jste tehdy sledoval tenis?

To ani moc ne, já jsem jezdil na kole, byl jsem reprezentant v cyklokrosu. Dneska mladí neví, kdo byl Smolík, Hrazdira, to nikdo nezná. Než se v Černé Hoře vybudovaly kurty, tenis nikdo nehrál. Všichni jsme byli samouci. 

Kde jste sháněli rakety, míčky, výplety?

V té době nebylo nic moc k dostání. Já jsem si koupil v Kotvě v Praze dvě dřevěný “rossignolky”. Jedna stála okolo tisícovky! Dneska když to přepočítáte, tak to jsou strašný peníze. Jinak jsme nakupovali v Tuzexu, jako všechno. Normálně ve sportu k sehnání nic nebylo. Míčky jsme dostávali na příděl, byly ještě bílý. 

Takže se zde tenis hned chytl? Lidi chodili hrávat?

Chytl. Bylo nás kolem čtyřiceti, zavedl se žebříček. Přišli jste na kurty a čekali třeba dvě hodiny než se uvolnily. Dneska když někdo přijde a nemůže hrát hned, tak má problém.

Máte nějakou vaši tenisovou vzpomínku, úspěch?

My jsme tenkrát hrávali meziokresní přebor. Já si vzpomínám, že jsem hrál asi čtyřhodinový zápas v Blansku, ve strašným vedru, všichni už dohráli a postupně se přišli na nás podívat. “Pojďte se podívat na toho vesnickýho samouka.” Já jsem nehrál tenisově, ale všechno jsem doběhl. Měl jsem z kola úžasnou fyzičku. On třeba dal míček, šel pryč a já jsem mu to vrátil. Už ani nevím jak to dopadlo, oba jsme padli vyčerpáním.

Kdo byl váš největší soupeř?

Asi Jara Tejkal. On měl výborný bekhend, byl vysoký, měl podání. S ním jsem sváděl boje a málokdy jsem ho porazil. V Bořitově to byl Jura Machan. 

Kdy jste začal dělat správce kurtů?

Odjakživa.

Tereza Třetinová, červenec 2015