Bohuslav Hlavička
Všichni Vás označují za iniciátora a hlavní motor výstavby tenisových kurtů, je tomu skutečně tak?
Jestli všichni říkají, že jsem byl iniciátorem výstavby, tak asi na tom něco bude. Většina má dnes pravdu.
V Černé Hoře se hrával na slušné úrovni volejbal, proto se hledalo nové místo původně jen pro volejbalové kurty?
Historie vybudování kurtů má trochu specifický vývoj. Často se stalo, že jsme ve volejbale vyhráli okres a potom museli hrát kvalifikaci tam, kde měli 2 kurty. Místní tak využívali výhodu domácího prostředí. V té době jsme měli velmi krásný kurt za sokolovnou, bohužel byl sirotek. Proto jsem se rozhodl, že vybudujeme 2 nové kurty a hledal jsem místo. Jednu sobotu v roce 1979 jsem si šel prohlédnout pozemek u rybníka, tam kde stávaly staré kabiny (Byly převezeny po válce ze staveniště pod Horkou, kde měla sídlo firma Hrabě a Lozovský při budování dálnice). Pozemek byl velmi zarostlý nálety zeleně a na pohled se zdál poměrně malý. Odkrokováním rozlohy jsem zjistil, že by se tam vešly nejen kurty volejbalové ale i 2 kurty tenisové. Bylo mně líto téhle příležitosti nevyužít.
Takže jste se hned pustili do realizace?
Ještě tu sobotu jsem zatloukl hraniční kolíky a v hospodě požádal Toníka Doležela, tehdy jezdícího s traktorem, který měl v zadu radlici, zda by mně nepomohl. Toník dopil, vzal traktor a šli jsme dělat. Trochu tomu vadilo, že přes pozemek vedl již tehdy zatrubněný náhon do rybníka, ale dalo se to řešit. K tomu jen poznamenávám, že díky tomuto zatrubnění se hladina rybníka snížila skoro o jeden metr, tím se snížila i hladina potoka za Plhalovými. Práce se protáhly do roku 1981 tedy skoro 3 roky. Technika tehdy nebyla dostupná a tak se třeba štěrk nakládal ručně a rozvážel kolečkama.
Kolik vás tehdy na výstavbu kurtů bylo? Kdo vám pomáhal jak s výstavbou tak se zajištěním financí?
Začal jsem sám a nikoho jsem nepřesvědčoval. Postupně nás bylo asi 20 a z toho tahounů tak 5. Dokonce tam tehdy pracoval i Ing. Polínek, který nás jako tehdy aktivní hráč zasvěcoval do pravidel hry. Mimo fyzické pracovníky je třeba vzpomenout na perfektní práci Luďka Rašticu, který zajišťoval materiál a velmi pomáhal heslem - však on to někdo zaplatí. Sám na zaplacení tvrdě pracoval. Finance se zajišťovaly zejména přes ČSTV, kde jsme v té době naštěstí měli vynikající vztahy. Oni velmi oceňovali, že se zde maká. Díky pani Krásné dříve Mičianové nám hodně pomohla Česká pojišťovna. Zbytek musel vydolovat Sokol díky vzácnému pochopení tehdejšího pokladníka MVDr. Záleského.
Věděl jste před vybudováním kurtů, že se někde v okolí již hraje tenis?
V tomto období se hrával tenis jen ve větších městech jako bylo Blansko, Boskovice a zejména Letovice. Jinde dominoval volejbal, který se hrával v každé druhé obci. Vybudováním tenisových kurtů jsme tak trochu vykročili do budoucna.
Co nastalo po vybudování kurtů? Jak se tenis v Černé Hoře ujal?
Po vybudování kurtů nastala v obci euforie. Chodil hrávat kde kdo včetně mne. Hrál se místní žebříček, pořádaly se turnaje. Vyjmenovat soupeře z té doby by bylo velmi těžké proto, abych na někoho nezapomněl. Velmi jsem si cenil hry Karla Trtílka. Líbil se mně Jarek Tejkal a postupně se vyvíjelo mnoho dalších. Mnoho let jsem také hrával čtyřhru s Mirkem Jurkem. Postupně jsem sledoval vývoj mladého Martina Stloukala, se kterým jsme fiktivně hráli dokonce o dolary. Potom se Martin vypracoval ve vynikajícího hráče. Také si pamatuji, jak mě na jednom turnaji porazil tehdy velmi mladý Petr Šmerda. Nebyla nic platná útěcha, že jsem na turnaj přišel rovnou ze stavby sokolovny.
Vy sám jste hrával aktivně tenis? Kdo byl vaším největším soupeřem?
Sám osobně jsem hrával tenis ve škole, tehdy ještě s dřevěnými pálkami. Z té doby si pamatuji, že jsem při jednom školním turnaji slíbil vrchnosti na nebesích, že když se mně podaří vyhrát nad Vlastou Machanem, tak se večer pomodlím 3x Otče náš a 3x Zdrávas Marie. Podařilo se. Kariéru jsem ukončil v 75 letech, zahrál jsem si tedy 29 roků, za což srdečně Pán Bůh zaplať.
Tereza Třetinová, září 2015